Dva roky po vydání původní revoluční "šestnáctky" přinesl Intel mírné, ale velmi vítané zrychlení. Model 386DX na frekvenci 20 MHz z roku 1987 představoval další krok k plynulejšímu běhu tehdejších programů a raných her. Podívejte se, jaký surový výkon v sobě tento kousek křemíku skrývá.
Technické parametry
| Socket | PGA-132 |
|---|---|
| Frekvence | 20 MHz |
| Jader | 1 |
| FSB / Bus | 20 MHz |
| Násobič | 1x |
| Výrobní proces | 1500 nm |
| Napětí | 5 V |
| TDP | 1.7 W |
| Plocha čipu | 104 mm² |
| Tranzistorů | 0.275 mil. |
| Rok vydání | 1987 |



Co měří reálné testy?
- WinRAR, DOSRAR 2.50 a 7-Zip: Komprese a dekomprese silně zatěžuje paměťový subsystém. Zde září velká L2/L3 cache, rychlá sběrnice (FSB) a propustnost RAM.
- Hry CPU rendering: Testují IPC výpočetní výkon procesoru a novějších her jako Quake 1+2, Hexen 2, SiN i matematický koprocesor (FPU) pro fyziku a geometrii.
- TMPGEnc 2.5: Kódování videa odráží hrubý výpočetní výkon a efektivitu multimediálních instrukcí jako jsou MMX, 3DNow! nebo SSE.
Když v roce 1985 vyšel úplně první 32bitový procesor 80386 (na 16 MHz), byl to technologický zázrak, na který ale trh nebyl ještě softwarově připraven. O dva roky později (1987) už se ale situace začala měnit a Intel na trh uvedl zrychlenou verzi na 20 MHz. Tento procesor se postupně začal dostávat do širšího povědomí a stal se pohonnou jednotkou pro výkonné stroje konce osmdesátých let. Ačkoliv světu tehdy stále suverénně vládl 16bitový MS-DOS a pro plnohodnotné využití 32bitové architektury si svět musel počkat až na Windows 95, 20MHz frekvence přinesla znatelně lepší odezvu tehdejších náročných aplikací a stala se skvělým základem pro blížící se zlatou éru prvních velkých 3D stříleček.
Po fyzické stránce se 20MHz verze od svého předchůdce nelišila, šlo o pečlivěji vybírané a certifikované kusy křemíku. Čip v klasickém keramickém pouzdře PGA-132 stále spoléhal na 1500nm výrobní proces a ukrýval v sobě 275 tisíc tranzistorů. Mírně stoupla spotřeba (TDP 1,7 W při napětí 5 V). Klíčem k vyššímu výkonu byla 20MHz sběrnice (FSB). Stejně jako všechny procesory této éry i tento pracoval s násobičem 1x, což znamenalo, že na rovných 20 MHz komunikovala celá základní deska i operační paměť. Absence jakékoliv vnitřní L1 vyrovnávací paměti (cache) sice znamenala, že čip byl silně závislý na rychlosti okolních komponent, ale jeho pokročilé 32bitové registry z něj dělaly siláka své doby.
Závěr a Verdikt
Abychom při testování těchto prehistorických procesorů zjistili jejich skutečnou hrubou sílu, nasadili jsme v naší laboratoři naprosto unikátní metodiku. Procesor Intel 386DX 20 MHz netestujeme s pomalou a limitující ISA grafikou, ale osadili jsme ho do speciální hybridní základní desky (386/486) s bleskovým slotem VESA Local Bus (VLB), do kterého jsme vložili extrémně rychlou 2D grafiku ARK1000PV. Tím jsme odstranili historické úzké hrdlo. Výsledek? V tomto dokonale spravedlivém prostředí dokázala 20MHz verze v kultovní hře Wolfenstein 3D vykouzlit 17,3 FPS. To je znatelný skok oproti 14,4 FPS u 16MHz verze a dokazuje to, že s rychlou sběrnicí se dá i na 386ce z roku 1987 hrát překvapivě svižně!


