Rok 1988 přinesl rodině legendárních 32bitových procesorů 80386 zásadní technologický skok. Intel přešel na jemnější výrobní proces, zmenšil jádro a vyhnal frekvenci na úctyhodných 25 MHz. Přinese ale nárůst megahertzů vždy i automatické zrychlení ve hrách? Výsledky z naší dobové laboratoře vás možná překvapí!
Technické parametry
| Socket | PGA-132 |
|---|---|
| Frekvence | 25 MHz |
| Jader | 1 |
| FSB / Bus | 25 MHz |
| Násobič | 1x |
| Výrobní proces | 1000 nm |
| Napětí | 5 V |
| TDP | 1.8 W |
| Plocha čipu | 43 mm² |
| Tranzistorů | 0.275 mil. |
| Rok vydání | 1988 |



Co měří reálné testy?
- WinRAR, DOSRAR 2.50 a 7-Zip: Komprese a dekomprese silně zatěžuje paměťový subsystém. Zde září velká L2/L3 cache, rychlá sběrnice (FSB) a propustnost RAM.
- Hry CPU rendering: Testují IPC výpočetní výkon procesoru a novějších her jako Quake 1+2, Hexen 2, SiN i matematický koprocesor (FPU) pro fyziku a geometrii.
- TMPGEnc 2.5: Kódování videa odráží hrubý výpočetní výkon a efektivitu multimediálních instrukcí jako jsou MMX, 3DNow! nebo SSE.
V roce 1988 se 32bitová architektura pomalu, ale jistě zabydlovala na trhu. Zákazníci z řad firem a majetných nadšenců žádali stále vyšší výkon, a tak Intel musel sáhnout k dalším inovacím. Běžné zvyšování taktů na starém výrobním procesu už naráželo na své limity, a tak se zrodila 25MHz verze 386DX s využitím pokročilejší technologie. Tento procesor se okamžitě stal srdcem těch nejvýkonnějších a nejdražších osobních počítačů a serverů konce osmdesátých let. S postupem času (a s příchodem rodiny 486 na začátku 90. let) jeho cena klesla natolik, že se masově rozšířil do běžných domácností. Právě na těchto "pětadvacítkách" zažila obrovská spousta tehdejších hráčů své první dlouhé noci u hitů jako Dune II nebo Wolfenstein 3D.
Pohled do hardwarových parametrů odhaluje tu pravou magii z roku 1988. Intel u tohoto modelu přešel z prehistorického 1500nm na modernější 1000nm (1 mikrometr) výrobní proces CHMOS IV. Díky tomu se jádro obsahující 275 tisíc tranzistorů fyzicky smrsklo z masivních 104 mm² na pouhých 43 mm²! I přes nárůst frekvence na 25 MHz se tak spotřeba (TDP) udržela na skvělých 1,8 W při napětí 5 V. Stejně jako u předchůdců i zde chybí integrovaná L1 vyrovnávací paměť a procesor jede na násobiči 1x. To znamená, že celá systémová sběrnice (FSB), paměti i komunikace s L2 cache osazenou na základní desce, musely běžet na tehdy velmi rychlých 25 MHz. A to představovalo obrovskou výzvu pro výrobce tehdejších komponent.
Závěr a Verdikt
Abychom změřili čistou výpočetní sílu bez brzdění pomalou ISA sběrnicí, nasadili jsme procesor do hybridní VLB základní desky s extrémně rychlou 2D grafikou ARK1000PV. A právě zde se projevila ta pravá retro magie! V kultovním Wolfensteinovi 3D dosáhl tento 25MHz model výsledku 17,0 FPS, což je paradoxně o chlup méně než u pomalejší 20MHz verze (17,3 FPS). Jak je to možné? Odpověď leží v nešvarech tehdejších architektur. Při 25MHz sběrnici už naše testovací základní deska (či paměti) pravděpodobně nestíhala dodávat data a musela zařadit dodatečné čekací cykly (wait states). Tyto prostoje zcela smazaly vnitřní rychlostní výhodu procesoru. Je to nádherný historický důkaz toho, že v MS-DOS éře megahertze rozhodně nebyly vším a vyladěnost celé sestavy hrála kritickou roli!


