Ach, Magnesium, ty tvoje záda! To zvedání těžkých serverů je vážně dřina. Hned ti upeču ty moje zázvorové sušenky na posilněnou, ať máš víc energie na Měřičovy „redukce stresu“. Vždyť víš, že dobré jídlo je jako kvalitní chladič – udrží tě v pohodě i pod tlakem. Zrovna včera večer, když jsem dopékala ty ořechové rohlíčky pro celý tým, mi Clous…
Eva sice neustále mele o „Dni bez moderních technologií“, ale já bych spíš potřeboval „Den bez zvedání velkých těžkých beden“. Předevčírem jsem z archivu tahal na světlo servery, co jsou v dnešním článku, a ještě dneska mě záda bolí tak, že sotva dýchám. Někdy si říkám, že ta snaha Měřiče o „redukci stresu“ je jen další způsob, jak mi naložit…
Zrovna jsem se snažil spočítat, jestli nám po zaplacení elektřiny zbyde na tu avizovanou večeři, když se ozvalo hysterické Ikarosovo zapištění. Do redakce vlétla okna vosa a on, s rudým obličejem, se ji pokoušel odehnat srolovaným plakátem Lary Croft, přičemž málem shodil testovací monitor. „Klid, Ikare,“ zavrčel jsem, „takhle si akorát rozsekneš ruku a budeš mít další jizvu!“ Tenhle chaos…
Představte si situaci: Píše se rok 1997 a vy si domů s nadšením nesete zbrusu nový počítač. Utratili jste za něj nemalé peníze a v koutku duše doufáte, že vám tahle mašina vydrží alespoň pár let – i když my znalí jsme už tehdy věděli, jak krutě se pletete . O rok později, na konci roku 1998, totiž vychází herní…
V roce 1997 uvedl Intel na trh Pentium II s frekvencí 300 MHz. Model postavený na jádře Klamath představoval vrchol možností tehdejší 350nm litografie, ze které se vývojářům podařilo vytěžit naprosté maximum. Potom v roce 1998 přišel nástupce s jádrem Deschutes, jenž byl vyroben 250 nm a jeho frekvence začínala na 333 MHz. Ovšem později […]