Dneska mi skoro ukápla slza, když tu Maturant s vykulenýma očima držel v ruce originální, tlustý manuál k Unreal Tournamentu a ptal se, jestli si ho může dát do čtečky PDF. Kdyby tak věděl, jakou radost jsme měli z každého potištěného papíru! Ale pojďme se vrátit k něčemu, co se nemuselo strkat do žádné čtečky, a přesto to umělo pořádně…
Dnes ráno, když jsem pečlivě nanášela teplovodivou pastu na naše procesory – skoro jako když zdobím miniaturní dortíčky – jsem si všimla, že Ponožka málem upustil jeden z čipů, jak se kupodivu snažil nedočkavě spěchat s kávou, aby snad u tak zajímavých testů neusnul. Jemně jsem ho zastavila a vysvětlila, že i ty nejmenší komponenty si zaslouží něžné zacházení, stejně…
Včera večer, když jsem tyhle tři kousky něžně osazovala do desky, jsem si na moment představila, jakou vášeň musely tehdy vnášet do srdcí hráčů. Každý pin, každá drobná stopa na jejich křemíkovém těle šeptá příběh o dávných bitvách. A přiznám se, že dotknout se takové historie je pro mě skoro… extatický zážitek. Ne, Ikarosi, to není pot z testování, to…