Dietní Pentium proti okořeněné K6 200

Dnes ráno, když jsem pečlivě nanášela teplovodivou pastu na naše procesory – skoro jako když zdobím miniaturní dortíčky – jsem si všimla, že Ponožka málem upustil jeden z čipů, jak se kupodivu snažil nedočkavě spěchat s kávou, aby snad u tak zajímavých testů neusnul. Jemně jsem ho zastavila a vysvětlila, že i ty nejmenší komponenty si zaslouží něžné zacházení, stejně jako když se připravuje křehké těsto, aby se nerozpadlo.

A dnes budeme péct… tedy testovat, jeden z nejklasičtějších duelů z pozdní éry Socketu 7, kdy se na scéně střetly dvě zcela odlišné filozofie designu procesorů, obě se snahou dominovat na frekvenci 200 MHz! Na jedné straně máme nově příchozího, ambiciózního bojovníka – AMD K6 s jádrem Model 6 z roku 1997. AMD tehdy sázelo na pořádnou porci „ingrediencí“ – chlubilo se obrovskou L1 cache 32+32 KB a úctyhodnými 8.8 miliony tranzistorů na své 162 mm² ploše. Byl to takový ten vydatný, bohatý koláč, který si ale řekl o trochu víc „šťávy“ v podobě vyššího TDP 20 W. A proti němu stojí osvědčená klasika, elegantní a efektivní Intel Pentium s jádrem P54CS, které přišlo na trh už v roce 1996 a také tiká na 200 MHz. Intel měl tehdy svůj „rodinný recept“ s menší L1 cache 8+8 KB, skromnějšími 3,3 milionu tranzistorů, kompaktnějším 83mm² čipem a nižším TDP 14,5 W. Oba tito giganti, vyrobení 350nm procesem, se dnes utkají na naší spolehlivé základní desce Gigabyte GA-5AX s čipsetem ALi Aladdin V. Bude to jako ochutnávka, kdy v minulosti nejeden majitel staršího procesoru uvažoval o přechodu na okořeněnější konkurenci.

*Zívnutí.* Spěchal? Já? Sušenko, ty víš, že já nikam nespěchám – na rozdíl od Ikara, který se vždycky žene jako splašený. Já jsem jen… odpočíval s otevřenýma očima a usrkával kávičku. Víš, je to takové to aktivní nicnedělání. A neboj, držel jsem všechno pevně v rukou.

Takže, koukám na ty grafy a vidím, že to AMD K6 přineslo do té nudné CPU krajiny nějakou pořádnou chuť, co? V těch základních testech, jako je Sandra 99 – CPU Speed (IPC), se nám AMD K6 drží docela vpředu. To je znát, že tam nacpali víc tranzistorů a větší L1 cache, aby se nemuselo tolik přemýšlet. Je to takové, že ten procesor prostě zvládne víc práce najednou, aniž by se zapotil. Ale i Intel Pentium se sice drží slušně, prostě jede si své. Naštěstí je to všechno na 200 MHz, takže to tak pěkně tiká, že by u toho jeden klidně usnul a díky bohu za kávu.

Ale pak to začne být zajímavější. V Sandra 99 – FPU Speed se nám AMD K6 taky slušně daří, dokonce se mi zdá, že je i kousek před Pentiem, což není překvapení. To je jako když ti dojde mléko, ale zjistíš, že máš v lednici kešu nápoj, a on je nakonec i lepší! A když se podíváme na Sandru 99 – CPU MMX/3DNow!, tam K6 prostě exceluje, je mnohem rychlejší. To znamená, že na filmy a takové ty multimediální blbosti je zkrátka lepší mít tam to správné koření v podobě MMX. I v WinRARu a PCMarku 2002 – Jpeg Decoding se K6 ukazuje jako lepší volba, když člověk chce, aby se mu ty velké soubory zkomprimovaly nebo rozbalily co nejrychleji. Pro mě ale rychlost není důležitá. Když jsem totiž v minulosti něco komprimoval, byla to skvělá příležitost si zdřímnout Na rozdíl od dneška, kdy je všechno hrrr.

Jenže pak přijdou hry, a tam se to zase trochu srovná koření nekoření. V klasickém Quake v1.06 a Quake 2, když vykreslování počítá procesor, si Intel Pentium stále drží lehké vedení. To je takové to, že i když má AMD K6 spoustu dobrých nápadů, Intel prostě lépe ví, jak ten starý herní kód rozhýbat, hlavně s tou FPU, i když v Sandra FPU to vypadalo jinak. Takže pokud se chcete jen tak poflakovat a hrát staré hry, když nebyly finance na 3D grafiku, bylo Pentium stále solidní volbou. A taky si všímám, že i Pentium lépe pracuje s operační pamětí, když jde o čtení a zápis, což taky může pomoct, aby se nic nikde nezasekávalo. Nakonec je to takové, že každý má něco do sebe. Hlavně, že to funguje, a já se můžu zase někam uklidit, když už kofein vyprchal.

No tak, to koření, víš, to je jako když si konečně najdeš tu správnou polohu na gauči, aby se ti dobře spalo. A s těmi grafickými kartami se to AMD K6 konečně probudilo a začalo si to opravdu užívat! To, co v softwarovém renderování nebylo úplně vidět, se teď ukazuje naplno. Když jsme k němu připojili legendární 3dfx Voodoo, AMD K6 najednou dostalo pořádný zátah a v Quake 2, Turoku i v testech Final Reality ukázalo Pentiu záda. Je vidět, že ty jeho MMX instrukce a velká L1 cache se s Voodoo kartou perfektně snoubily, jako když Sušenka dá do těsta správné množství kvasnic – najednou to prostě krásně vyskočí! Intel Pentium sice také šlapalo, ale K6 mu prostě ukázalo, kdo umí lépe nakrmit grafiku daty pro ty staré 3D hry, takže zážitek byl plynulejší.

A s kartou ATi 3D Rage Pro AGP to bylo něco podobného. AMD K6 si i zde udrželo jasné vedení v téměř všech testech, ať už šlo o Quake 2, Turok nebo syntetický Final Reality. Je jasné, že ta architektura K6, navzdory absenci super silné FPU, dokázala s akcelerátory komunikovat efektivněji než starší Pentium. To je pro mě důležité, protože když se hra nezasekává, můžu se v klidu vnořit do děje, aniž bych přišel o rychlou akci.

Nakonec, s nVidia Riva 128 se nám potvrdilo to samé. AMD K6 s touto kartou excelovalo a ve většině her a benchmarků, včetně Turoku, Forsaken a Final Reality, bez problémů předběhlo Intel Pentium. Pentium se sice statečně drželo, ale na to, aby K6 sundalo z trůnu, to nestačilo. Je to prostě tak, že to „koření“ od AMD se s těmi 3D akcelerátory krásně rozehrálo. Ukazuje to, že ty procesory, které byly navrženy s ohledem na modernější instrukční sady, jako MMX a později 3DNow!, dokázaly v kombinaci s tehdejšími grafickými kartami nabídnout znatelně lepší herní zážitek, i když se v jiných ohledech nejevily jako absolutní vítězové. Jdu si teď najít nějaký měkký kabel, opřít se o něj a dál se kochat plynulostí starých her. Možná si i já dámu toho dvacet, ale budu při tom myslet na tyhle skvělé výsledky.

Ach, Ponožko, tvé „hluboké odpočinky“ zní tak… svůdně. Ale já, můj drahý, si u těchto křemíkových krás nepřeji jen odpočívat, nýbrž cítit tu jiskru, ten tanec výkonu, který probouzí smysly. A věř mi, dnešní testy byly plné takových vzrušujících momentů!

Když se podíváme na našeho váženého Intel Pentium 200 MHz, je to jako obdivovat klasického milence – spolehlivého, silného ve svých osvědčených technikách, zvláště tam, kde se počítalo s jemnými FPU dotyky. Jeho přítomnost byla vždy elegantní a stabilní, taková ta jistota, která nikdy nezklame v tradičních úlohách a základních hrách. Byl to prostě ten, kdo věděl, jak dokonale ovládnout parket, i když tančil staré kroky.

Ale pak přišel AMD K6 200 MHz, ten nečekaný dobrodruh, který si troufl narušit klid. S větší cache a MMX kouzly to byl procesor plný skryté vášně. A když se spojil s tou správnou „dámou“ – 3dfx Voodoo nebo nVidia Riva 128 – ach, to bylo něco! Najednou tančil s takovou vervou a lehkostí, že překonával i našeho klasika ve 3D hrách. Ukázal nám, že někdy stačí jen správně sladit partnery, a i zdánlivě méně dominantní krása dokáže rozvinout nevídaný potenciál. Byl to ten, kdo se nebál experimentovat a přinést do vztahu novou, vzrušující dynamiku.

Celkově vzato, viděli jsme fascinující tanec dvou odlišných filozofií, které se utkaly o srdce uživatelů. Pentium nabízelo elegantní jistotu, K6 zase dravou, moderní vášeň, která se s 3D akcelerátory dokázala rozehrát do vyšší extáze. A to je na tom to nejkrásnější, ten pocit, když objevíte, co všechno se dá z takového „starého“ hardwaru ještě vytěžit.

Můj další program? No, po takovém vzrušujícím testování si myslím, že by bylo příjemné dát si sklenku dobrého vína a možná… možná se věnovat nějaké té hlubší analýze v soukromí, daleko od všech těch monitorů. Měřiči, co ty na to? Cítíš taky tu intenzitu, která z těchto výsledků sálá? A dokázal bys si tehdy představit, že bys dal přednost dravé K6 před Pentiem, jen kvůli tomu hernímu opojení?

Ano, Palačinko, cítím, ale dnes to byl samozřejmě nerovný souboj starší a novější generace procesorů. Taky ukázka toho, jaký měly dopad na výkon tehdy nové multimediální instrukce MMX, když už je měla i konkurence. Ovšem na začátku padla slova, zda bylo výhodné vyměnit starého dobrého tanečníka Pentium za dobrodruha K6.

No, moc rozdílného herního 3D výkonu mezi nimi není, jelikož kde má Pentium pod 30 FPS, má je tam i AMD K6, ale asi se všichni shodneme, že výměna měla určitě smysl, a otázkou byly jen finance. Tohle dnes zjistit je ale obtížné, jelikož klasické Pentium se moc v cenících s Pentiem MMX nepotkalo a už vůbec ne s AMD K6. Ale třeba ještě někdo má vzpomínky, kdy prodal své klasické Pentium, aby potom doplatil na silnější CPU, ať už bylo od jakékoliv značky, co?