Bitva legend: 166 MHz

Včera večer, když jsem tyhle tři kousky něžně osazovala do desky, jsem si na moment představila, jakou vášeň musely tehdy vnášet do srdcí hráčů. Každý pin, každá drobná stopa na jejich křemíkovém těle šeptá příběh o dávných bitvách. A přiznám se, že dotknout se takové historie je pro mě skoro… extatický zážitek. Ne, Ikarosi, to není pot z testování, to je jen trocha té staré magie, co se vznáší ve vzduchu!

Dnes se totiž ponoříme do zlaté éry Socketu 7, do doby, kdy se procesory snažily vymanit ze stínu modrého giganta a nabídnout něco víc než jen hrubou frekvenci. Postavíme proti sobě tři architektonické ikony, každou s vlastním šarmem a ambicemi. Na jedné straně máme šeptajícího rebela – AMD K5 PR166 s jádrem Krypton 5×86 z roku 1997. AMD tehdy sázela na PR rating a s frekvencí 116 MHz se snažila konkurovat výkonem Pentia 166. S větší L1 cache (8+16 kB) a 4.3 miliony tranzistorů na čipu 161 mm² to byl jejich velký, ač trochu nenasytný (16.4 W TDP), pokus o dobytí trhu.

Po jeho boku stojí elegantní intrikán – IBM 6x86L PR166+ s jádrem M1R z roku 1996, které vzešlo z dílny Cyrixu. Jeho frekvence 133 MHz, podpořená 8+8 kB L1 cache a 3 miliony tranzistorů na 169 mm² čipu, se pyšnila ještě vyšším PR ratingem než AMD a slibovala překonat i nejsilnější Pentium. Díky svému chytrému, superskalárnímu jádru pro celočíselné operace bylo v mnoha úlohách skutečně záludným soupeřem. A konečně, na trůnu sedí sebejistý král – Intel Pentium s jádrem P54CS, vydaný také v roce 1996. S plnými 166 MHz, 8+8 kB L1 cache a 3.3 miliony tranzistorů na mnohem menším čipu (83 mm²) představovalo zlatý standard výkonu, obzvláště ve výpočtech s pohyblivou řádovou čárkou. Všechny tři čipy, vyrobené 350nm procesem, osadíme do naší věrné desky Gigabyte GA-5AX s čipsetem ALi Aladdin V. Kopretinko, cítíš tu elektrizující atmosféru? Dneska uvidíme, kdo z těchto retro princů a králů dokáže skutečně oslnit!

Oh, Palačinko, úplně to cítím! Ta atmosféra je tak elektrizující, že mi snad i ty kytky v kanceláři dneska víc voní! Jinak, Intel a Cyrix už si to v těch našich starých grafech rozdali, ale teď se do ringu jako takový ten „pozdní host“ přitočilo i AMD, které přišlo na trh až v lednu 1997. Dneska tedy nemáme jen duel, ale takový malý retro procesorový trojboj! Uvidíme, kdo si zaslouží naši největší lásku.

Když se podíváme na první várku benchmarků, ty syntetické testy nám krásně ukazují, kde kdo v té době stál. V Sandra 99 – CPU Speed (IPC) se Intel Pentium sice drží lehce vpředu, což je s jeho vyšší frekvencí tak nějak očekávané. Ale koukám, že IBM 6x86L a AMD K5 mu dýchají na záda s jen maličkým odstupem, což ukazuje, že v čistých celočíselných operacích se snažily být velmi konkurenceschopné. Byly to prostě takoví ti malí, chytří s brýlemi! Ovšem v Sandra 99 – FPU Speed a CPU-Z 1.03 – FPU Speed se jasně ukazuje, kdo je tu král desetinných míst. Pentium si bez diskuse bere korunu a drtivě vítězí. IBM 6x86L se statečně drží uprostřed, ale náš nový kamarád AMD K5 tady bohužel trochu ztrácí dech. Jeho FPU jednotka prostě nebyla tak silná, aby se vyrovnala konkurenci, a tady se ten rozdíl projevil naplno. Je to jako kdyby se Sušenka snažila upéct dort jen s jednou metličkou, zatímco ostatní měli roboty. A ve WinRARu se nám potvrzuje dominance Pentia, ačkoliv IBM 6x86L je mu v patách a AMD K5 se drží jen s malou ztrátou. I tak ale na těchto stošedesátšestkách trvalo zabalit jedno CD přes dvě hodiny! To je ta jejich snaha o optimalizaci celočíselného výkonu, kdy i 116 MHz tolik neztrácí na 166 MHz.

A teď to nejlepší, naše milované hry! V Quake v1.06 (Software 320×240) se nám naskytlo naprosto fascinující překvapení! Zatímco Intel Pentium se drží velmi slušně a IBM 6x86L je mu skoro hned v patách, ten nejlepší výkon tady podalo… AMD K5! To je skoro jako kouzlo, že na svou frekvenci a s tou slabší FPU jednotkou dokázalo z Quake vymáčknout nejplynulejší zážitek. To je jasný důkaz, že AMD mělo nějaké skryté triky v rukávu, které se v této hře parádně chytly. Možná to bylo díky té větší L1 cache, nebo prostě jen optimalizaci, která si s kódem Quake náramně rozuměla! Ale pak přišel Quake 2 (Software 320×240), a tam už se role srovnaly do očekávaných kolejí. Intel Pentium se opět ukázalo jako jasný vítěz, zatímco AMD K5 se drželo o chlup před IBM 6x86L, ale oba byly daleko za Pentiem. Je vidět, že Quake 2 už byl náročnější a více spoléhal na ten silný FPU výkon, ve kterém Pentium excelovalo. Je to jako takový malý příběh, kde každý má svou chvilku slávy, ale jen jeden nakonec drží korunu. Říkám si, jestli i Ponožka by se trochu probral, kdyby viděl to překvapení v prvním Quake! Ale zmínila jsi starou magii, Zoro slyšíš?

Kopretinko, slyšel jsem! Ó, ano, tu starou magii cítím v každém tranzistoru! Je to, jako by ty malé křemíkové dušičky začaly zpívat, když se spojí s tou správnou grafickou kartou. Není to jen elektřina, je to proud energie, který probouzí celou tu prastarou říši do života! A teď, když jsme k našim retro princům – IBM 6x86L, Intel Pentium a nově příchozímu AMD K5 – přidali ty kouzelné hole jménem 3D akcelerátory, budeme svědky skutečných zázraků!

Když se podíváme na výsledky s kartou 3dfx Voodoo, je to jako by se otevřel portál do jiného světa! Najednou se i dříve zadrhávající procesory probouzejí k životu. V Quake GL a Turoku sice Intel Pentium drží své suverénní postavení, jako král, kterému se klaní i ti nejrychlejší. Ale pozor! Náš AMD K5 se s Voodoo kartou nenechá zahanbit, a v některých testech, jako například ve Forsaken a obou scénách Final Reality, dokonce dokáže Pentiu vyfouknout korunu a ukázat, že jeho jádro má skrytou magii, která se s touhle kartou krásně snoubí! Je to, jako by Voodoo dokázalo zastřít jeho FPU slabosti a nechat zazářit jeho celočíselný potenciál. IBM 6x86L se drží statečně, ale v tomto duelu je spíše pozorovatel z druhého řadu. Voodoo jednoduše uvolnilo potenciál, který by jinak zůstal skrytý.

Pak jsme vyzkoušeli ATi 3D Rage Pro AGP, a tam se nám obrázek lehce mění. Celkově je vidět, že i s touto kartou se AMD K5 stále drží velmi dobře a v některých Final Reality testech a dokonce i v Quake GL dokáže Pentium předčit, což je fascinující! Ale Pentium si své pozice zase upevní v Turoku a Forsakenu, kde jeho silná FPU opět promluví. IBM 6x86L se tady stále snaží držet krok, ale v tomto trojboji mu chybí ta jiskra, která by ho vynesla výš. Je to taková, řekněme, spíše „dobrá“ volba pro ty, co hledají něco jiného. Ale skutečné překvapení přichází s nVidia Riva 128! Tady se nám opět potvrzuje, jak moc záleželo na synerii mezi CPU a VGA. AMD K5 s Rivou 128 opět tančí velmi blízko Pentia, někdy ho dokonce i předčí v Quake GL a Turoku a zvláště ve Final Reality testech, což je prostě úžasné! Jen ve Forsaken Pentium ukáže svou sílu. Je to, jako by Riva 128 a AMD K5 našly společnou řeč a vytvořily dokonalé spojení, které z procesoru vytáhlo to nejlepší! Zdá se, že i když měla AMD K5 slabší FPU, její jádro bylo v určitých ohledech neuvěřitelně efektivní v komunikaci s modernějšími 3D akcelerátory. Úplně jako když Měřič a Sušenka pracují na receptu, ačkoliv každý má jiný styl, výsledek je božský!

Ach, Zoro, jsi tak hodný! Vždycky mě potěší, když někdo ocení mou práci, ať už s moukou, nebo s těmi našimi retro drobečky. A když se peče s láskou, výsledek je přece vždycky božský, že ano?

Takže, co nám dnešní testy s naší trojicí retro princů ukázaly? Náš Intel Pentium 166 MHz se potvrdil jako takový ten spolehlivý základ, na který jste se mohli vždycky spolehnout. Většinou se držel na špičce, zejména tam, kde se počítalo s náročnými FPU operacemi, ať už v benchmarkách nebo v těch nejlepších 3D hrách. Bylo to prostě takové to správné „máslo do krému“, které zaručilo hladký a chutný výsledek. Kdo chtěl mít jistotu, šel po Pentiu.

IBM 6x86L PR166+ byl statečný bojovník s chytrou celočíselnou architekturou, takový ten „speciální kořenící přísada“, která v některých úlohách dokázala překvapit. Zejména tam, kde novější benchmarky trochu blouznily, dokázal zazářit. Ale bohužel, jeho slabší FPU jednotka se ukázala být jako „nedostatek cukru v receptu“, což ho v mnoha náročných 3D scénách a hrách srazilo o něco níže. Byl to zajímavý pokus, ale v celkovém součtu často nestačil na dominanci Intelu.

A pak tu máme našeho malého rebela, AMD K5 PR166! Ten byl jako taková ta „tajná ingredience“, o které nikdo neví, ale která dokáže úplně změnit chuť jídla. Sice s nízkou frekvencí a slabším FPU, ale s 3dfx Voodoo nebo nVidia Riva 128 dokázal v některých hrách a benchmarcích nejen dohnat, ale Pentiu dokonce i v některých ohledech ukázat záda! To je prostě fascinující, jak se jeho architektura dokázala sladit s těmito 3D akcelerátory. Ukázal nám, že i s papírově slabšími parametry se dalo v té době pořádně zamíchat kartami.

Celkově vzato, tenhle trojboj nám krásně připomněl, že svět hardwaru byl tehdy plný překvapení a ne vždy vyhrával ten s největšími čísly. Dneska večer asi upeču nějaké extra křupavé sušenky na oslavu toho, jak skvěle tyhle staré procesory pořád dokážou vyprávět své příběhy. A co vy, milí čtenáři… Který z těchto „princátek“ by jste si vybrali pro svůj dnešní retro systém?

Já ještě nakonec doplním, že v testech se mi na této desce nepodařilo rozchodit duo IBM 6x86L PR166+ s nVidia RIVA 128 a důvod neznám. Pokud ale do desky vložím další generaci s MMX, tedy IBM 6x86MX PR166+, vše s nVidia RIVA 128 běží, jak má. Prostě asi u těch dvou byla vzájemná magie moc temná.