Taková lepší 486 od UMC

Upekla jsem chlapcům ještě teplý borůvkový koláč, když vtom ze zadního rohu redakce vyletěla plastová krabička a Maturant začal hystericky křičet, že instalace zabere šílených 45 minut a on fakt odmítá ručně měnit 4 CDčka. Musela jsem ho chytit za rameno, podat mu kousek koláče a vlídně mu vysvětlit, že počítačový hardware potřebuje svůj čas, péči a správné ingredience stejně jako dobrý čtyřpatrový dort.

Rovněž v první polovině devadesátých let to na křemíkovém políčku bublalo jako v mém hrnci s poctivým povidlovým základem. Intel si sice držel pokličku na patentovaných architekturách celkem pevně, ale trh si žádal dostupné procesory pro každou domácnost i kancelář. Vedle zavedeného obra Intel 486DX2 na legendárním jádře P24, který v roce 1992 ohromil svět zdvojením vnitřního taktu oproti sběrnici, a věrného staříka AMD 386DX pracujícího na 40 MHz, se tak začaly objevovat velice zajímavé alternativy. Zvláště evropské licencované klony (vycházející z designů Cyrix) jako SGS-Thomson 486DX ukazovaly, že když se spojí dobrá receptura se sníženým napětím na 3,45 V, může vzniknout nesmírně úsporné křemíkové těsto s TDP pouhé 3 W.

Dnes si však posvítíme na neprávem opomíjenou lahůdku z roku 1994, kterou je UMC 486 40MHz U5SX (často značený jako U5S-Super40). Společnost United Microelectronics Corporation tehdy namíchala vlastní a nezávislý recept na architekturu 80486, do kterého navíc přidala chytrou ingredienci v pododobě vlastních vylepšení. Inženýři totiž mikrokód napsali od nuly metodu čisté místnosti, takže z hlediska softwarových autorských práv na neotřesitelném základu. Narazili však na zeď tvrdého amerického práva: Intel je zažaloval za porušení hardwarových patentů na samotné fyzické uspořádání obvodů. Následovala lavina soudních sporů, která vyústila v zákaz dovozu procesorů UMC na území USA – pro evropské nadšence z toho ale vznikl o to vyhledávanější kousek hardwarové historie.

Tento procesor určený pro Patici 3 (Socket 3) byl vyráběn na svou dobu velmi moderním 600nm procesem. A přestože postrádal matematický koprocesor (FPU) a musel se spolehnout jen na 8 KB L1 cache, jeho vylepšené vnitřnosti v kombinaci s rychlou 40MHz sběrnicí bez násobiče z něj dělaly nečekaně dravé srdce celého systému. Když jej zasadíte do naší testovací desky Gigabyte GA-486AM/S, je to jako dát do vyhřáté trouby to nejkvalitnější třené těsto – člověk prostě cítí, že výsledek bude stát za to. Jak moc se tento vylepšený recept projevil v praxi a jak si vedl proti dobové konkurenci, to už vám prozradí naše měření pod textem.

Sušenka si tu sice může chlácholit uječeného Maturanta borůvkovým koláčem a snít o povidlovém těstě, ale do mého koutku laborky sladké vůně nepatří – tady vládne vůně ozónu, rozpalovaného křemíku a lehká tenze. Když jsem později projížděla naměřená data z MS-DOSu, stále jsem ještě v nose cítila stopy toho zvláštně vzrušujícího vzduchu, jako když jsem jako malá poprvé vstoupila do maringotky plné herních automatů.

A co že jsem tedy v datech našla… V grafu se mi vykreslila velmi fascinující silueta. Hvězdné UMC 486 40MHz U5SX ukázalo svoje ostré drápky a dokázalo, že čistá 40MHz sběrnice bez násobiče umí dělat zázraky. Ve Wolfenstein 3D si dravé UMC doslova smlslo na konkurenci a dosáhlo na 85.9 FPS, čímž nechalo daleko za sebou nejen unavené AMD 386DX, ale i klasický Intel 486DX2.

Při legendárním testu v DOOM v1.9 se ukázala síla architektury ještě výrazněji. Zatímco úsporný evropský klon SGS-Thomson 486DX vytáhl z rukávu pouhých 15.84 FPS, náš exotický hrdina UMC 486 40MHz U5SX servíroval plynulých 22.84 FPS a o pověstný chlup překonal i 50MHz Intel 486DX2. A když jsem procesorům naložila čistou výpočetní práci v podobě reálného komprimování dat v RARu, UMC dokázalo desetimegabajtový balík zabalit v čase 2m 24s. Ukázalo se, že absence matematického koprocesoru tomuhle kousku na dravosti v DOSu rozhodně neubrala.

Magnesium zůstal viset ve dveřích s těžkým jednadvacetipalcovým CRT monitorem v náručí, na čele se mu leskly krůpěje potu a očima hypnotizoval každý pohyb mé ruky na myši. Předstírala jsem, že jeho fascinovaný pohled nevnímám, a dál jsem studovala, jak si nenasytné prostředí Windows 95 ukrajuje svůj příděl z křemíkového srdce našich testovaných kousků. Právě když jsem otevírala grafy podrobného srovnání, pípla mi v systému nová zpráva. Měřič poslal e-mail s předmětem „URGENTNÍ“ – na vteřinu se ve mně probudil záchvěv profesního napětí, ale po rozkliknutí na mě z monitoru vykoukla jen hrdá fotka jeho nového nerezového kávovaru s nablýskanou pákou. Pousmála jsem se nad tou klukovskou hravostí – i když dobrá káva se na dlouhé testování bude nepochybně hodit – a s tímhle příjemným pocitem jsem zprávu zavřela a vrátila se k tomu, co je tu doopravdy žhavé: náš exotický skvost UMC 486 40MHz U5SX.

Přechod z dosovské temnoty do plně grafického 32bitového světa Windows 95 svlékl procesory z jejich bezstarostnosti a nutil je pořádně se zapotit. Porovnání komprese ukazovalo fascinující proměnu rozložení sil. Zatímco v DOSu blesková sběrnice doslova létala, těžkopádnější systémové volání ve Windows 95 vystavila všem čipům neúprosný účet. Při reálné archivaci desetimegabajtového balíku v aplikaci WinRAR 2.50 potřeboval procesor UMC 486 40MHz U5SX čas 3m 16s. Je fascinující sledovat, jak si tato tchajwanská architektura dokázala poradit s režijním balastem nového operačního systému – věčně opěvovaný Intel 486DX2 totiž ve stejné disciplíně znatelně zaostal a zadýchal se na hodnotě 3m 30s.

Když nahlédneme pod pokličku čistého hrubého výkonu v syntetickém testu Sandra 99, odkrývá se nám architektura v celé své nahotě. Souboj čipů zde naplno ukázal, jak zásadní je efektivita zpracování instrukcí. Intel 486DX2 těžil z vyššího vnitřního taktu a vybojoval si výsledek 81 MIPS, zatímco evropský příbuzný SGS-Thomson 486DX v této srovnávací metodice výrazně ztrácel dech a zastavil se na pouhých 50 MIPS. Dinosaurus v podobě AMD 386DX už byl v prostředí Windows 95 jen pouhou vzpomínkou na minulost, ale UMC 486 40MHz U5SX se svými výsledky opět předvedl, že i bez matematického koprocesoru dokáže v novém operačním systému zatápět zavedeným legendám s neobyčejným půvabem.

Palačinka si fakt myslí, že jsem tam visel ve dveřích a hypnotizoval její pohyby na myši? Ženské ego fakt nezná mezí. Já tam stál jako přimrazený prostě proto, že mi pod pětadvacetikilovou jednadvacítkou krávou od Sony odumíraly svaly na předloktí a snažil jsem se chytit dech. A Měřič nám místo pomoci poslal e-mail s fotkou kávovaru! Jestli z té jeho nerezové hračky nepoleze espresso silné tak, že prorazí i tištěný spoj, tak mu ten kávovar zítra osobně hodím do popelnice.

Každopádně, když už jsem ten křemíkový šrot do labu nanosil a odřel si u toho loket o futra, musím uznat jednu věc. Tenhle test měl jasného a nečekaného hrdinu. Procesor UMC 486 40MHz U5SX je absolutní zjevení. Kousek bez matematického koprocesoru, na který Intel posílal právníky jak na běžícím pásu, nakopal v DOSu zadnici všem okolo a ve Windows 95 dokázal legendárnímu Intel 486DX2 ukázat záda při reálné archivaci. Čistá 40MHz sběrnice bez násobení prostě dělá divy a vdechla naší desce neuvěřitelný život. Úsporný SGS-Thomson 486DX sice hřál jen jako vlažný čaj, ale výkonově zůstal v půli cesty, a fosilní AMD 386DX už patří fakt jen do muzea – nebo pod stůl jako masážní podložka pod mé zničené paty. UMC 486 40MHz U5SX si odnáší naši pomyslnou zlatou medaili a já před tímhle tchajwanským nelegálním zázrakem smekám.