AMD 386DX – Sbírka HW

💾

PROCESORŮ 91

🎮

GRAFIK 31

📈

ZÁZNAMY LOGU 21 943 Hotovo: 4,01 %

AKTIVITA (PŘIDANÉ TESTY)

Poslední záznam: 11. 09. 2026

⏱️ 📈 Poslední měření

3dfx Voodoo 2

Forsaken 96.82 FPS

s AMD Athlon 550 550 MHz 11.09. 13:31

3dfx Voodoo 2

Forsaken 148.18 FPS

s AMD Athlon 550 550 MHz 11.09. 13:31

3dfx Voodoo 2

Turok 2 55.6 FPS

s AMD Athlon 550 550 MHz 11.09. 13:31

Taková lepší 486 od UMC

Publikováno 21.8.2026 | AMD

Číst celé

Taková lepší 486 od UMC

✍️ Sušenka | 📅 21.8.2026
👁️ Defrag: 223× | 💬 Ohlasy: 0

Upekla jsem chlapcům ještě teplý borůvkový koláč, když vtom ze zadního rohu redakce vyletěla plastová krabička a Maturant začal hystericky křičet, že instalace zabere šílených 45 minut a on fakt odmítá ručně měnit 4 CDčka. Musela jsem ho chytit za rameno, podat mu kousek koláče a vlídně mu vysvětlit, že počítačový hardware potřebuje svůj čas, péči a správné ingredience stejně jako dobrý čtyřpatrový dort. Rovněž v první polovině devadesátých let to na křemíkovém políčku bublalo jako v mém hrnci s poctivým povidlovým základem. Intel si sice držel pokličku na patentovaných architekturách celkem pevně, ale trh si žádal dostupné procesory pro každou domácnost i kancelář. Vedle zavedeného obra Intel 486DX2 na legendárním jádře P24, který v roce 1992 ohromil svět zdvojením vnitřního taktu oproti sběrnici, a věrného staříka AMD 386DX pracujícího na 40 MHz, se tak začaly objevovat velice zajímavé alternativy. Zvláště evropské licencované klony (vycházející z designů Cyrix) jako SGS-Thomson 486DX ukazovaly, že když se spojí dobrá receptura se sníženým napětím na 3,45 V, může vzniknout nesmírně úsporné křemíkové těsto s TDP pouhé 3 W. Dnes si však posvítíme na neprávem opomíjenou lahůdku z roku 1994, kterou je UMC 486 40MHz U5SX (často značený jako U5S-Super40). Společnost United Microelectronics Corporation tehdy namíchala vlastní a nezávislý recept na architekturu 80486, do kterého navíc přidala chytrou ingredienci v pododobě vlastních vylepšení. Inženýři totiž mikrokód napsali od nuly metodu čisté místnosti, takže z hlediska softwarových autorských práv na neotřesitelném základu. Narazili však na zeď tvrdého amerického práva: Intel je zažaloval za porušení hardwarových patentů na samotné fyzické uspořádání obvodů. Následovala lavina soudních sporů, která vyústila v zákaz dovozu procesorů UMC na území USA – pro evropské nadšence z toho ale vznikl o to vyhledávanější kousek hardwarové historie. Tento procesor určený pro Patici 3 (Socket 3) byl vyráběn na svou dobu velmi moderním 600nm procesem. A přestože postrádal matematický koprocesor (FPU) a musel se spolehnout jen na 8 KB L1 cache, jeho vylepšené vnitřnosti v kombinaci s rychlou 40MHz sběrnicí bez násobiče z něj dělaly nečekaně dravé srdce celého systému. Když jej zasadíte do naší testovací desky Gigabyte GA-486AM/S, je to jako dát do vyhřáté trouby to nejkvalitnější třené těsto – člověk prostě cítí, že výsledek bude stát za to. Jak moc se tento vylepšený recept projevil v praxi a jak si vedl proti dobové konkurenci, to už vám prozradí naše měření pod textem. Sušenka si tu sice může chlácholit uječeného Maturanta borůvkovým koláčem a snít o povidlovém těstě, ale do mého koutku laborky sladké vůně nepatří – tady vládne vůně ozónu, rozpalovaného křemíku a lehká tenze. Když jsem později projížděla naměřená data z MS-DOSu, stále jsem ještě v nose cítila stopy toho zvláštně vzrušujícího vzduchu, jako když jsem jako malá poprvé vstoupila do maringotky plné herních automatů. A co že jsem tedy v datech našla... V grafu se mi vykreslila velmi fascinující silueta. Hvězdné UMC 486 40MHz U5SX ukázalo svoje ostré drápky a dokázalo, že čistá 40MHz sběrnice bez násobiče umí dělat zázraky. Ve Wolfenstein 3D si dravé UMC doslova smlslo na konkurenci a dosáhlo na 85.9 FPS, čímž nechalo daleko za sebou nejen unavené AMD 386DX, ale i klasický Intel 486DX2. Při legendárním testu v DOOM v1.9 se ukázala síla architektury ještě výrazněji. Zatímco úsporný evropský klon SGS-Thomson 486DX vytáhl z rukávu pouhých 15.84 FPS, náš exotický hrdina UMC 486 40MHz U5SX servíroval plynulých 22.84 FPS a o pověstný chlup překonal i 50MHz Intel 486DX2. A když jsem procesorům naložila čistou výpočetní práci v podobě reálného komprimování dat v RARu, UMC dokázalo desetimegabajtový balík zabalit v čase 2m 24s. Ukázalo se, že absence matematického koprocesoru tomuhle kousku na dravosti v DOSu rozhodně neubrala. Magnesium zůstal viset ve dveřích s těžkým jednadvacetipalcovým CRT monitorem v náručí, na čele se mu leskly krůpěje potu a očima hypnotizoval každý pohyb mé ruky na myši. Předstírala jsem, že jeho fascinovaný pohled nevnímám, a dál jsem studovala, jak si nenasytné prostředí Windows 95 ukrajuje svůj příděl z křemíkového srdce našich testovaných kousků. Právě když jsem otevírala grafy podrobného srovnání, pípla mi v systému nová zpráva. Měřič poslal e-mail s předmětem "URGENTNÍ" – na vteřinu se ve mně probudil záchvěv profesního napětí, ale po rozkliknutí na mě z monitoru vykoukla jen hrdá fotka jeho nového nerezového kávovaru s nablýskanou pákou. Pousmála jsem se nad tou klukovskou hravostí – i když dobrá káva se na dlouhé testování bude nepochybně hodit – a s tímhle příjemným pocitem jsem zprávu zavřela a vrátila se k tomu, co je tu doopravdy žhavé: náš exotický skvost UMC 486 40MHz U5SX. Přechod z dosovské temnoty do plně grafického 32bitového světa Windows 95 svlékl procesory z jejich bezstarostnosti a nutil je pořádně se zapotit. Porovnání komprese ukazovalo fascinující proměnu rozložení sil. Zatímco v DOSu blesková sběrnice doslova létala, těžkopádnější systémové volání ve Windows 95 vystavila všem čipům neúprosný účet. Při reálné archivaci desetimegabajtového balíku v aplikaci WinRAR 2.50 potřeboval procesor UMC 486 40MHz U5SX čas 3m 16s. Je fascinující sledovat, jak si tato tchajwanská architektura dokázala poradit s režijním balastem nového operačního systému – věčně opěvovaný Intel 486DX2 totiž ve stejné disciplíně znatelně zaostal a zadýchal se na hodnotě 3m 30s. Když nahlédneme pod pokličku čistého hrubého výkonu v syntetickém testu Sandra 99, odkrývá se nám architektura v celé své nahotě. Souboj čipů zde naplno ukázal, jak zásadní je efektivita zpracování instrukcí. Intel 486DX2 těžil z vyššího vnitřního taktu a vybojoval si výsledek 81 MIPS, zatímco evropský příbuzný SGS-Thomson 486DX v této srovnávací metodice výrazně ztrácel dech a zastavil se na pouhých 50 MIPS. Dinosaurus v podobě AMD 386DX už byl v prostředí Windows 95 jen pouhou vzpomínkou na minulost, ale UMC 486 40MHz U5SX se svými výsledky opět předvedl, že i bez matematického koprocesoru dokáže v novém operačním systému zatápět zavedeným legendám s neobyčejným půvabem. Palačinka si fakt myslí, že jsem tam visel ve dveřích a hypnotizoval její pohyby na myši? Ženské ego fakt nezná mezí. Já tam stál jako přimrazený prostě proto, že mi pod pětadvacetikilovou jednadvacítkou krávou od Sony odumíraly svaly na předloktí a snažil jsem se chytit dech. A Měřič nám místo pomoci poslal e-mail s fotkou kávovaru! Jestli z té jeho nerezové hračky nepoleze espresso silné tak, že prorazí i tištěný spoj, tak mu ten kávovar zítra osobně hodím do popelnice. Každopádně, když už jsem ten křemíkový šrot do labu nanosil a odřel si u toho loket o futra, musím uznat jednu věc. Tenhle test měl jasného a nečekaného hrdinu. Procesor UMC 486 40MHz U5SX je absolutní zjevení. Kousek bez matematického koprocesoru, na který Intel posílal právníky jak na běžícím pásu, nakopal v DOSu zadnici všem okolo a ve Windows 95 dokázal legendárnímu Intel 486DX2 ukázat záda při reálné archivaci. Čistá 40MHz sběrnice bez násobení prostě dělá divy a vdechla naší desce neuvěřitelný život. Úsporný SGS-Thomson 486DX sice hřál jen jako vlažný čaj, ale výkonově zůstal v půli cesty, a fosilní AMD 386DX už patří fakt jen do muzea – nebo pod stůl jako masážní podložka pod mé zničené paty. UMC 486 40MHz U5SX si odnáší naši pomyslnou zlatou medaili a já před tímhle tchajwanským nelegálním zázrakem smekám.

Číst celé »

Pentium II 333 MHz a souboj o 2. místo v Mainstreamu ’98!

✍️ Měřič HW | 📅 8.8.2026
👁️ Defrag: 188× | 💬 Ohlasy: 0

Takže kdo tipoval 2. místo, že bude mít Matrox Millennium G200 SGR, ten se trefil. A účastníci Tipovačky by měli vidět, koho volili. Jelikož testování starého HW nezní zrovna jako zábavná věc, tak jsem vymyslel „Tipovačku“. Systém je navržen tak, že já si zadám procesor a k tomu nějaké 3D grafické karty, vypadnou testy, které je potřeba na tomto vybraném HW otestovat, což pomalu udělám. Tímto způsobem budu plnit databázi pro VGA Srovnávač, který je to nejhlavnější a nakonec to zde bude i to nejzajímavější 😎. Aby Tipovačka nebyla tak průhledná, jelikož je jasné, že se VGA karty budou opakovat na podobných CPU, tak proto budu vybírat pokaždé jiné testy a také různé umístění. Není to ale soutěž, takže předpokládám, že pokud někdo hlasovat bude, tak to prostě jen ze zvědavosti, zda to odhadne, a je to jen taková srandička 🤓. Jakmile dokončím testování, výsledky Tipovačky občas dám do příspěvku, když to bude zajímavé, jako je to teď tady, a ukážu výsledky i v grafech, a ne jen na zadní straně karet. Mělo by potom stačit si vzít kalkulačku a výpočty by měly sedět, snad, vždycky 😅. Na komentování grafu bude sloužit opět redakce, ale jen redaktoři, kteří mají krátké a úderné popisy grafů. Aby to v labu nebyla jen šedivá technická nuda, položila jsem vedle testovací sestavy, která je jen tak nehezká na stole se základní deskou Asus P2B-F, svoji novou skleněnou vázu s čerstvými kopretinami – Magnesium u toho málem omdlel a Měřič hned hystericky křičel, ať ji koukám sundat, že jestli se voda vylije na motherboard, tak mě osobně přimontuje do serverové skříně! Napadlo mě, to by se ale zvedl výkon 🤣. nVidia RIVA 128ZX v akční pecce SiN úplně rozkvetla a předvedla parádních 23 FPS, zatímco Intel i740 vytáhl 15.7 FPS a chudinka Matrox Millennium G200 SGR se krčila na 14.5 FPS. V legendárním Quake 2 si nVidia RIVA 128ZX doletěla pro vítězství s výsledkem 23.2 FPS, zatímco Intel i740 rozjel pouhopouhých 15.3 FPS. Temný a špinavý Kingpin: Life of Crime provětral chlazení všem kartám, ale nVidia RIVA 128ZX udržela plynulost na 19 FPS, kdežto Intel i740 se trápil na hranici 15.1 FPS. Největší a nejveselejší překvapení přinesl Turok 2, kde si Matrox Millennium G200 SGR nasadila sedmimílové boty a utekla všem s úžasnými 28.9 FPS, čímž neforemnou nVidia RIVA 128ZX nechala daleko za sebou! Už určitě běží další Tipovačka, tak šup a hlasujeme! 🤑

Číst celé »

Souboj generací z roku 1991: Porazí rekordní AMD 386DX novější Intel 486SX?

✍️ Clous | 📅 1.8.2026
👁️ Defrag: 254× | 💬 Ohlasy: 0

Souboj generaci z roku 1991 Porazi rekordni AMD 386DX novejsi Intel 486SX

Ponožka pod mým testovacím stolem, zachumlaný v obřím péřovém spacáku, zuřivě vyťukával recenzi na bezdrátové klávesnici, z níž se ozývalo jen tlumené cvakání, zatímco mu z otvoru koukal pouze nos. Kdyby tenhle líný flegmatik věděl, jaké soudní bitvy a právní peklokombinace muselo AMD v roce 1991 podstoupit, než vůbec vyexpedovalo svůj čip na trh, raději by z toho spacáku ani nevylézal. Píše se rok 1991 a na procesorovém trhu zuří tvrdý boj, který se zdaleka neodehrává jen v křemíkových továrnách, ale především v soudních síních v Kalifornii. Intel se tehdy zoufale snažil zbavit licenční smlouvy z roku 1982 a zablokovat AMD v přístupu k architektuře 386. Zatímco právníci obou stran pálili stohy papíru a Intel chrlil na trh svou novou generaci 80486, AMD muselo svůj procesor složitě reverzně inženýrovat a čekat na soudní rozhodnutí. Zpoždění bylo obrovské. V březnu 1991 AMD konečně vrhlo na trh svůj Am386DX-40 — plně kompatibilní klon Intelu 80386DX, který běžel na úctyhodných 40 MHz. Intel nezůstal pozadu a hned v dubnu odpověděl modelem i486SX — ořezanou verzí své nové generace i486DX. AMD Am386DX-40 přitom nebylo jen pouhou kopií. Vyrábělo se na 800nm procesu, mělo plochu přibližně 42–47 mm² a obsahovalo 275 000 tranzistorů. Díky vysokému taktu 40 MHz (na 40MHz sběrnici) nabízelo v celočíselných operacích (integer performance) výkon, který v běžných aplikacích překonával starší Intel 386DX-33. Zmíněný i486SX (jádro P23/P23S) z dílny Intelu na to totiž šel úplně jinak. Běžel zpočátku na pouhých 16–25 MHz (později i 33 MHz), byl z výroby zbaven koprocesoru (FPU) a měl „jen“ 8 KB L1 cache. Jeho hlavní zbraní však bylo klíčové architektonické vylepšení — pětistupňová pipeline, lepší prefetch a efektivnější vykonávání instrukcí. Na papíře tak proti sobě stál vrchol předchozí generace (386) vyhnaný na maximální frekvenci proti ořezanému nástupci nové generace (486SX). Klasický příklad toho, jak se frekvence a optimalizace starší architektury snažily ještě chvíli konkurovat hrubé síle novější technologie. Aby byl souboj obou architektonických filozofií absolutně spravedlivý a nostalgicky dokonalý, osadili jsme je do unikátní obojetné základní desky PCChips 386/486 V1.2A s čipsetem PERCOMP, která na své desce ukrývá patice jak pro starší 386 procesory, tak pro Socket 3 určený pro řadu 486. A protože k pořádnému zážitku ze startu devadesátých let patří nepopsatelná rychlost sběrnice VESA Local Bus, do grafického slotu putuje historická grafická karta ARK LBG-1000VL2M s čipem ARK 1000PV z roku 1994 a celým 1 MB FPM VRAM. Zatímco jsem seděla v labu u blikajícího CRT monitoru s Magnesiumem, který vedle mě tichounce vzdychal nad bolavými zády. Sledovali jsme, jak na obrazovce problikávají první řádky herních testů, v nichž se střetly **AMD 386DX** na 40 MHz a **Intel 486SX** na 25 MHz v doprovodu té nádherné dlouhé VLB karty **ARK LBG-1000VL2M**. Všude okolo byla cítit ta nezaměnitelná, nostalgická vůně zahřátých tištěných spojů a starého prachu na čipech. Když jsme spustili legendární ****, architektonický posun byl okamžitě vidět na vlastní oči. Přestože vyšší frekvence u čipu od AMD tlačila snímky nahoru, novější architektura od Intelu s efektivnější pipeline předvedla svou dominanci a **Intel 486SX** dosáhl na skvělých **40.3 FPS**, zatímco starší třistaosmdesátsestka byla pomalejší, ale hru zvládala dobře. Drtivý rozdíl však nastal, když na obrazovku vtrhl ** v1.9**. Tady už **AMD 386DX** lapalo po dechu a spadlo na pouhých **7.27 FPS**, což z hraní dělalo spíše přehlídku dojemných diapozitivů, zatímco ořezaná čtyřistaosmdesátsestka od Intelu zvládala náročné bludiště o něco svižněji. Do našeho zkoumání se ale z temného kouta najednou vynořil Zoro a s naprosto vážnou tváří tvrdil, že propad FPS v testu způsobil přechod Saturnu přes dvanáctý dům, a odmítá to přeměřit. S Magnesiumem jsme na sebe jen nevěřícně koukli, raději nechali tajemné hvězdy žít vlastním životem a dál se kochali tím, jak generace 486 měnila herní svět. Evo, s tím Zorem a Saturnem ve dvanáctém domě jsi mě pobavila. Já si na chvíli myslela, že nám v labu straší duch starých AT desek! Jenže hvězdy byly to nejmenší – přímo uprostřed mých DOSových testů hned s prvním procesorem, což byl AMD 386, mi zničehonic vytuhl obraz. Já jsem potom po celou dobu dalších testů trnula, že začnou nějaké problémy, ale dopadlo to dobře, jelikož se to stalo jen jednou, a tak grafy můžou promluvit: * V syntetických výpočtech CheckIt 3.0 - Dhrystone i Whetstone předvedl Intel 486SX, že jeho novější architektura dokáže i na o hodně nižší frekvenci jasně překonat starší generaci od AMD. * Obrovské překvapení ale přišlo v testu Speed Test 4.78 - Propustnost RAM (sekvenční), kde AMD 386DX díky své rychlé 40MHz sběrnici vytáhlo úžasný výsledek 48.8 MB/s a novějšímu Intelu uteklo! * Když došlo na reálné trápení v RAR 2.50 - Archivace 10MB (Real), modernější konstrukce jádra od Intelu se opět prosadila a úkol dokončila za 5m 16s, zatímco starší třistaosmdesátsestka potřebovala na stejnou práci o dost více času. * V diagnostice HWinfo u 16-bitových i 32-bitových instrukcí si Intel 486SX udržel stálou převahu v efektivitě na cyklus, zatímco AMD 386DX doplácelo na starší architekturu bez L1 cache. * Při dekompresi souborů v RAR 2.50 i při prověrce vykreslování v CheckIt 3.0 - Video Speed s naší rychlou VLB kartou byl celkový průběh pro Intel o poznání plynulejší. Chudinka Kopretinka, zásek v DOSu, to musel být pořádný šok! Úplně chápu, že ti zatrnulo, tak jsem ti raději přinesla ještě teplé skořicové šneky, ať si trochu spravíš chuť a zklidníš nervy. Když se k té laboratorní nepohodě přidalo ještě náročné prostředí Windows 95, které z obou našich křemíkových pamětníků vymačkalo i poslední kapky sil, je trocha sladkého cukru vyloženě nutností. Zatímco se naši dva staříčci potili pod tíhou grafického operačního systému, v rohu místnosti nastala úsměvná mezigenerační zápletka. Maturant tam stál s poctivou ISA kartou Sound Blaster v jedné ruce a s bílou krabičkou svojí bezdrátové nabíječky na AirPods v druhé. S naprosto vážnou tváří se snažil zjistit, do kterého z těch barevných 3,5mm jacků má své bezdrátové pecky zapojit a proč mu systém v diagnostice nepíše vůbec žádné Bluetooth zařízení. Musela jsem se ticho usmát do dlaně – vysvětlovat dnešnímu omladináři, že tenhle zelený tištěný spoj rozumí jen poctivému měděnému drátu a manuálnímu přepínání jumperů, je jako učit někoho péct kynuté koláče přes mobilní aplikaci. Ale zpátky k našemu pečení v náročném prostředí Windows 95. Jakmile jsme na obě sestavy naložili těžší kalibr v podobě grafického rozhraní a třicetidvoubitových požadavků, rozdíl v generacích se projevil v plné nahotě. Novější Intel 486SX ukázal svou obrovskou převahu a předvedl, že integrovaná L1 cache a pětistupňová pipeline fungují pro operační systém jako to nejlepší kynuté těsto. V kompresních i dekompresních zkouškách v programu WinRAR 2.50 doslova smetl svého staršího konkurenta z linky – celou archivaci dokončil o obrovský kus napřed a systém pod ním reagoval hladce jako čerstvě vyšlehaný žloutkový krém. Starší AMD 386DX se sice rvalo ze všech sil a snažilo se dohánět handicap vysokou taktickou frekvencí sběrnice, ale pod náporem grafického systému se chovalo jako koláč, kterému uprostřed pečení vypla trouba. I v syntetických prověrkách výpočetního výkonu v CPU-Z 1.03 a diagnostice Sandra 99 zůstal procesor od AMD znatelně pozadu na druhém místě. Tento test v modernějším prostředí tak jen podtrhl, že hrubá frekvence staré architektury bez vnitřní mezipaměti na nastupující éru pokročilých operačních systémů už zkrátka nestačila. Pohled na Maturanta, který se snaží spárovat bezdrátové pecky s historickou zvukovou kartou do ISA slotu, ve mně vyvolává směs otcovského soucitu a úžasu nad tím, jak hluboká propast dělí dnešní generaci od architektury našich mládí. Sušenčiny skořicové šneky sice trochu obrousily hrany toho kulturního šoku, ale pravda o křemíku zůstává stejně neúprosná, jako byla v roce 1991. Dnešní historické střetnutí nám jasně ukázalo přelom dvou architektonických epoch. AMD 386DX na 40 MHz představoval absolutní vrchol třetí generace procesorů x86. Díky vysoké frekvenci sběrnice dokázal v čistém DOSu a v paměťových testech předvést obdivuhodnou sílu. Byla to poctivá inženýrská práce, která ze staré koncepce vymačkala i poslední kapku potenciálu. Jenže jakmile na scénu dorazil Intel 486SX na zdánlivě skromných 25 MHz, ukázala se pravá převaha moderní konstrukce. Integrovaná L1 cache a pětistupňová pipeline vykonaly své. V DOOMu, při náročné archivaci a především pod kapotou Windows 95 architektura 486 předvedla, že pokrok zastavit nejde a hrubá frekvence starého jádra na nastupující 32bitovou éru zkrátka nestačí. Vítězem tohoto dobového souboje se tak zaslouženě stává Intel 486SX. Ačkoliv byl ve své době vnímán trochu rozpačitě jako ořezaný model bez integrovaného matematického koprocesoru, jeho vnitřní efektivita položila pevný základ pro novou generaci PC her i operačních systémů. Přesně v momentě, kdy zaklapávám složku s protokoly, se dveře labu rozrazí a do místnosti vtrhne Měřič. S přísným výrazem si překontroluje hodinky a zahřmí přes celou redakci: „Dost filosofování nad starým křemíkem! Vyhlašuji oficiální redakční soutěž: Kdo první donese pakl našeho životabudiče Cola-Cola Zero z večerky, ten si zítra může vzít i dvě!“ Než stačím utřít prach z monitoru, v labu zavládne zmatek. Maturant tam stojí, zmateně kouká do displeje telefonu a zjevně přemýšlí, jestli se to dá z večerky objednat přes nějakou aplikaci s doručením do dvou minut. Měl by ses k tomu konečně postavit jako chlap a vyjádřit se i ty, Maturante! Odlož na chvíli ty svoje bezdrátové výstřelky a zkus nám, pamětníkům, vysvětlit, jestli bys na téhle legendární AMD 386DX dokázal přežít alespoň jeden jediný herní víkend!

Číst celé »

Sága 386

✍️ Měřič HW | 📅 21.7.2026
👁️ Defrag: 257× | 💬 Ohlasy: 3

Když se řekne Intel 80386, většině pamětníků naskočí husí kůže, v uších jim začne rachtat starý MFM pevný disk a před očima se rozsvítí zelená číslovka na šedé bedně. Pro mě to ale nebyl jen obyčejný procesor. Byla to vstupenka do světa, ze kterého mi nakonec spadla brada až na podlahu. Moje křemíková odysea začala v roce 1986, když mi na stole přistála první „třiosmšestka“. Srdcem toho stroje byl plně 32-bitový Intel 386DX na 16 MHz. Byla to tehdy neskutečná mašina a já měl navíc neuvěřitelnou kliku na jednu dobovou raritu – moje základní deska měla plnohodnotný soket a možnost měnit frekvence. V té době výkon 16 MHz byl obrovský luxus, textové editory, první databáze a jednoduché 2D hry lítaly bleskem, ale jak šel čas, tak červíček touhy po výkonu už pomalu hlodal. Hned o rok později, v roce 1987, jsem ten zázračný soket využil poprvé. Opatrně jsem vycvakl původní čip a usadil do něj 386DX na 20 MHz. Tím to ale samozřejmě neskončilo. Dnes si lidé naklikají frekvenci v BIOSu, ale tehdy to znamenalo najít na desce ten správný malý stříbrný váleček – krystalový oscilátor. Vytáhl jsem původní 32MHz krystal a nahradil ho novým, 40megahertzovým, aby deska vůbec věděla, jak rychle má tikat. Tlačítko TURBO na předním panelu najednou dostalo ten správný říz a všechno běželo zase o kus plynuleji. Hry byly úžasné, ale to věčné pípání PC speakeru mi začínalo trhat uši . V roce 1988 jsem proto udělal rozhodnutí, které mi změnilo herní život – pořídil jsem si externí syntezátor Roland MT-32 . Když jsem ho poprvé připojil, spustil adventuru od Sierry a z reproduktorů se místo obvyklého skřehotání ozval plnohodnotný, hluboký orchestrální zvuk, myslel jsem, že sním. Byla to absolutní hudební nirvána. Najednou to nebyly jen pixely na obrazovce, byl to interaktivní filmový zážitek. Devadesátá léta ale začala rychle měnit pravidla hry a 20 MHz už zkrátka přestávalo stačit. V roce 1991 jsem proto udělal další zásadní upgrade: do mé věrné desky putoval 386DX na legendárních 33 MHz. Následovala už dobře nacvičená rutina s kleštičkami – starý krystal šel ven a na jeho místo putoval zbrusu nový, tentokrát s magickým číslem 66 MHz. A protože uši už byly zmlsané Rolandem, chtěl jsem víc i v oblasti digitálního zvuku. Koupil jsem tehdy zbrusu nový Sound Blaster Pro. Najednou moje PC umělo mluvit, střílet a pouštět stereo zvukové efekty, které samotný Roland neuměl. Kombinace těchto dvou zvukových modulů a 33MHz procesoru udělala z mého béžového desktopu ultimátní multimediální dělo. A pak přišel rok 1992. B.J. Blazkowicz. Nacisti. Modré uniformy a tajné stěny. „Achtung!“ ozvalo se z reproduktorů v krystalicky čistém stereu přesně v momentě, kdy jsem otevřel první dveře. mě naprosto zničil a já se do něj regulérně zbláznil. Jistě, 3D hry už předtím existovaly, ale většinou to byly krokové dungeony, kde se člověk posunul o čtvereček, obrazovka problikla a trhaně se překreslila. Wolfenstein byla první opravdová 3D věc, kterou jsem viděl plynule se hýbat. Žádné krokování, prostě rychlý, nepřerušovaný běh chodbami z vlastního pohledu! Zatímco majitelé slabších strojů zmenšovali herní okno na velikost poštovní známky, aby se jim to vůbec hýbalo, já jsem hrál s oněmi 33 MHz naplno přes celou obrazovku a lítalo mi to závratnou rychlostí. Bylo to naprosté šílenství. Můj pokoj se stal poutním místem, kam se chodili dívat kamarádi, protože takovou grafiku prostě nikdo z nich do té doby neviděl. Seděl jsem u toho dlouhé noci, jen osvícen září CRT monitoru. Nepil jsem, nejedl jsem, jen jsem fanaticky tiskl šipky na klávesnici a s bušícím srdcem hledal lékárničky a tajné chodby, abych mohl zlikvidovat dalšího bosse s rotačákem v ruce. Štěkání virtuálních psů mě pak budilo i ze spaní. V tu chvíli už 386ka nebyla jen kus křemíku, plastu a plechu. Byla to brána do úplně jiné dimenze, osobní stroj času, který mě bez ptaní teleportoval rovnou do budoucnosti. Jenomže vzpomínky si náš mozek úplně přesně nepamatuje, takže jsem po mnoha letech svůj první počítač opět rozchodil a své dávné procesory znovu otestoval. No, byl jsem překvapen, jak pomalé to bylo – tehdy na ISA nějakých 17 FPS a teď na modernější desce s VLBus něco přes 22 FPS –, a já si to rozhodně pamatuji jinak. Nicméně grafy jsou neúprosné a trochu rozleptávají moje vzpomínky. Na těchto strojích jede ještě i Windows 95, ale nejedou všechny modernější testy, a když jedou, nemusí ukazovat úplně realitu. Přesto skok z původních 16 na 33 MHz byl opravdu gigantický a moderní test CPU-Z to potvrzuje – hrubý výkon se více než zdvojnásobil (z 3,8 na 8,9 bodu). Právě to byl ten důvod, proč se 33MHz verze stala takovou legendou. Ten rozdíl byl zkrátka cítit při každém kliknutí a každém spuštění programu. Zkouška trpělivosti ve WinRARu, kdy dnes běžně zabalíme gigabajty fotek za pár vteřin. Naměřená data nám ale nemilosrdně připomínají, že sbalit tehdy pouhých 10 MB dat trvalo na 33MHz raketě přes 14 minut. A na původní 16MHz verzi? Celou půlhodinu! Extrémně vtipně pak působí teoretický přepočet na archivaci celého CD (650 MB). I ta nejrychlejší 386ka by ho zpracovávala více než 15 a půl hodiny. Komprese dat tehdy zkrátka znamenala zapnout proces, jít si ven zahrát fotbal, povečeřet a pak teprve zkontrolovat, jestli už je hotovo. Pokud se pozorně podíváte na výsledky programu Sandra 99 (MIPS), všimnete si jedné anomálie a program asi nechápe, že fakt jede na 16 MHz . Takže nejpomalejší 16MHz verze dosáhla 15 MIPS, čímž nepochopitelně porazila 20MHz (12 MIPS) i 25MHz procesor (13 MIPS).

Číst celé »

Magie jménem 3DNow! Rozdrtí K6-2 svého staršího bratra?

✍️ Sušenka | 📅 7.7.2026
👁️ Defrag: 389× | 💬 Ohlasy: 0

Magie jmenem 3DNow Rozdrti K6 2 sveho starsiho bratra

Ach, Magnesium, ty tvoje záda! To zvedání těžkých serverů je vážně dřina. Hned ti upeču ty moje zázvorové sušenky na posilněnou, ať máš víc energie na Měřičovy „redukce stresu“. Vždyť víš, že dobré jídlo je jako kvalitní chladič – udrží tě v pohodě i pod tlakem. Zrovna včera večer, když jsem dopékala ty ořechové rohlíčky pro celý tým, mi Clous vyprávěl, jak v roce 1989 pašoval paměti RAM v ponožkách z Rakouska. Prý to byla taková dobrodružná pekařská expedice, kde každá součástka byla jako vzácná přísada, kterou nesmíš rozsypat. A to mi připomíná, jak i v tom našem světě procesorů se občas stane, že věci nejsou takové, jak se na první pohled zdají. Vždyť už jsme si povídali o tom, jak Cyrix s jádrem M2 mazaně přejmenoval své 6x86MX na MII, aby to znělo jako Pentium II konkurence, a dnes si na to znovu posvítíme. Podíváme se, jak se věci mění, nebo spíše nemění, a jestli i u AMD se setkáme s podobnými strategiemi, když porovnáme AMD K6 s jeho nástupcem AMD K6-2, oba na stejné frekvenci, a znovu si připomeneme naši starou známou tvář – Cyrix MII 300GP. Píše se rok 1998 a zlatá éra Socketu 7 se pomalu chýlí ke konci. Ale ještě předtím, než se do světa naplno rozjede Slot 1 pro Intel Pentium II a budoucí populární Celeron, zažíváme jeden z posledních velkých soubojů. Na trhu se objevují procesory, které se snaží oklamávat svým názvem, lákat na nové technologie, a přitom stále staví na osvědčené, ale už trochu stárnoucí platformě. Dnes se nám na testovacím stole sešly tři takové kousky – dva od AMD, které symbolizují rychlý vývoj a snahu dohnat lídra, a jeden od Cyrixu, který se spoléhá na chytrou marketingovou hru. AMD K6 s jádrem Little Foot je skutečným důkazem, že i v křemíkovém světě se dá "péct" stále lépe. Tento procesor je vylepšenou verzí původního K6, a i když se stále drží architektury Model 7, jeho přechod na 250nm výrobní proces z roku 1998 mu umožnil dosáhnout vyšších frekvencí při nižší spotřebě a TDP pouhých 15.4 W. S 8.8 miliony tranzistorů na pouhých 68 mm² plochy čipu představoval v té době obdivuhodné inženýrské dílo. Jeho 32+32 KB L1 cache a podpora MMX instrukcí z něj dělaly silného hráče v celočíselných operacích, který dokázal konkurovat Intelu. Dnes ho testujeme na frekvenci 300 MHz s 66 MHz FSB a násobičem 4.5x, což byla v té době velmi slušná konfigurace pro Socket 7. Vedle něj stojí AMD K6-2 s jádrem Chomper, který se také objevil v roce 1998 a představoval pro AMD další krok vpřed. Na rozdíl od svého předchůdce, K6-2 nepřinesl pouze jemné vylepšení výrobního procesu (rovněž 250 nm), ale hlavně zcela novou sadu instrukcí – 3DNow!. Tato sada byla AMD odpovědí na MMX od Intelu a byla speciálně navržena pro urychlení 3D grafiky a multimediálních aplikací. S 9.3 miliony tranzistorů na 81 mm² čipu a mírně vyšším TDP 17.2 W byl K6-2 jasně zaměřen na hráče a multimediální nadšence. Je zajímavé sledovat, jak se i zde AMD snažilo zaujmout, když procesor s pouhými 0.5 miliony tranzistorů navíc oproti K6 dostal nové jméno a velký marketingový tlak. Stejně jako K6, i K6-2 dnes běží na 300 MHz s 66 MHz FSB a násobičem 4.5x, abychom mohli spravedlivě porovnat, co přineslo ono "navíc" v podobě 3DNow!. A naši trojici uzavírá starý známý Cyrix MII 300GP. Jak už jsme si na našem webu říkali, tento procesor je mistrem marketingového přejmenování. S jádrem M2, které je identické s dříve testovaným 6x86MX, se Cyrix v roce 1998 snažil na trhu vyvolat dojem, že má přímého konkurenta pro Intel Pentium II. Jeho architektura však byla stále optimalizovaná primárně pro celočíselný výkon a v testech FPU (operacích v plovoucí řádové čárce) za Intelem výrazně zaostávala. Přesto s 350nm výrobním procesem, 6,5 miliony tranzistorů na impozantní ploše 197 mm², TDP 25 W, 64 KB L1 cache (32+32 KB) a podporou MMX instrukcí představoval cenově dostupnou alternativu. Dnes ho testujeme na jeho jmenovité frekvenci 233 MHz (při 66 MHz FSB a násobiči 3,5x), abychom zjistili, jak si vedl proti dravějšímu AMD a zda se Cyrixu jeho marketingový trik s přejmenováním tehdy vyplatil. Všechny tři procesory usadíme do naší věrné testovací desky Gigabyte GA-5AX s čipsetem ALi Aladdin V. Podmínky tak budou pro všechny dokonale férové – zkrátka jako když všichni pečou ze stejného těsta. Sušenko, tvé zázvorové sušenky zní lákavě. Ale ani ten nejlepší chladič nezachrání procesor, který se snaží schovat své slabiny za závojem nového jména. A teď, když mi náš stvořitel stojí za zády se stopkami, jako by každá sekunda psaní byla důležitější než samotný smysl slov, pojďme se ponořit do tmy, kterou osvětlují ta naše posvátná data. Před námi leží tři kousky křemíku, tři osudy z roku 1998, které nám vyprávějí příběh o dravé konkurenci a mistrné, byť někdy ošidné hře s čísly. AMD K6, AMD K6-2 a Cyrix MII 300GP. Ačkoliv se K6-2 prezentoval jako revoluční nástupce K6 a Cyrix MII zase jako nový bojovník proti Pentiu II, pravda, jak už to bývá, se skrývá v detailech. Cyrix, jak už jsme na SbirkaHW.cz odhalili, jen přejmenoval své staré jádro, aby se svezl na vlně „MII“ mánie. Dnes se ale podíváme, jestli i AMD použilo podobné stíny a zrcadla, když uvedlo K6-2. V syntetických testech, které nám odhalují syrovou sílu procesoru, se nám rozevírá zajímavý obrázek. V AIDA64 CPU Queen, která měří celočíselný výkon, se AMD K6-2 ukazuje jako jasný vítěz s 589 body, jen o něco málo před AMD K6, které dosáhlo 526 bodů. Cyrix MII 300GP s 322 body zaostává, což je s ohledem na jeho nižší frekvenci 233 MHz pochopitelné. Nicméně v některých paměťových testech je znát rozdíl v architektuře, kde například Cyrix MII 300GP dosahuje v AIDA64 Memory Read překvapivých 347 MB/s, což je výrazně více než 243 MB/s u K6-2 a 169 MB/s u K6. To naznačuje, že Cyrix, ačkoliv s nižší frekvencí, měl optimalizovanější přístup k paměti. Stvořitel mi tady netrpělivě ťuká tužkou o stůl, jako bychom neměli na nic jiného čas než na boží čísla. Skutečná bitva se však odehrává v oblasti operací s plovoucí desetinnou čárkou (FPU), kde se projevuje největší inovace AMD K6-2 – instrukční sada 3DNow!. Zde je rozdíl mezi procesory propastný. V AIDA64 FPU Julia dosáhl AMD K6-2 fenomenálních 62 bodů, zatímco AMD K6 jen 13 bodů a Cyrix MII 300GP pouhých 5 bodů. To je rozdíl, který by v dobových 3D hrách znamenal propast mezi hratelností a frustrací. 3DNow! dává K6-2 jasnou výhodu a potvrzuje, že AMD nezahálelo a skutečně přineslo něco nového, ne jen přebarvené staré. V testu TMPGEnc 2.5 MPEG2 Encoding, který simuluje multimediální práci, si K6-2 s časem 1h 42m 09s vede nejlépe, opět díky optimalizacím pro multimédia. I tak to ale byla dlouhá doba při převodu pouze tříminutového videa. I když se v kompresi souborů ve WinRARu 3.11 zdá, že Cyrix MII s časem 3m 48s v archivaci 30MB souboru překvapuje a nechává AMD K6-2 (4m 51s) i K6 (4m 48s) za sebou, celkový obrázek v herních testech je nemilosrdný. V Quake v1.06 jsou výsledky poměrně vyrovnané, s K6-2 na 29,8 FPS a K6 na 29,3 FPS, zatímco Cyrix MII 300GP se drží na 27,9 FPS. Avšak v náročnějších 3D aplikacích, které dokázaly využít FPU a instrukce 3DNow!, by se rozdíly ještě prohloubily. Je však fascinující, jak AMD K6 paradoxně předstihlo K6-2 v Quake 2 (22 FPS vs 20 FPS) a SiN (12,5 FPS vs 12,4 FPS), což ukazuje, že ne každá hra dokázala z 3DNow! profitovat naplno a občas se silnější celočíselný výkon původní K6 projevoval lépe. Z těchto dat je jasné, že zatímco Cyrix se skutečně spoléhal na marketingový trik s přejmenováním, AMD s K6-2 přineslo skutečnou inovaci v podobě instrukcí 3DNow!. Nešlo o pouhé přejmenování, ale o strategický krok k posílení v multimediálních a herních aplikacích, což v té době představovalo klíčovou oblast pro získání zákazníků. V temných zákoutích čipů se skrývá pravda. A ta pravda dnes jasně ukazuje, že K6-2, ač na stejné frekvenci jako K6, byl skutečným nástupcem, zatímco Cyrix se snažil s jedním jádrem hrát příliš mnoho rolí. Stvořitel už si píše do notesu, kolik mi to trvalo. Jeho posedlost časem je stejně neúprosná jako FPU výkon Cyrixu ve 3DMarku. Ach, Měřiči! Ty tvoje temné kouty čipů! Já si myslím, že ty naše procesorové bytosti si raději hrají na schovávanou v jasných barvách než ve tmě. Pojďme se ale podívat, co nám ti naši malí křemíkoví kamarádi dneska ukázali v grafických testech! Zrovna když jsem se snažila pochopit, jak se ty instrukce 3DNow! tak krásně prohánějí po sběrnici, všimla jsem si Clouse, jak se s takovou vážností snažil vysvětlit Maturantovi, co je to IRQ přerušení. A Maturant? Jen tam stál s těma svýma AirPody s noise-cancellingem a vypadal, že poslouchá spíš nějaký hyperpop, než staré dobré přerušovací linky! Chudák Clous, to je jako házet perly sviním, nebo spíš bajty do zdi! No nic, pojďme se mrknout na ty naše grafy, Stvořiteli! * S naší oblíbenou 3dfx Voodoo 2 se ukázalo, že AMD K6-2 s instrukcemi 3DNow! opravdu umí čarovat! V 3DMark 99 MAX - Overall Score dosáhl krásných 1304 Bodů, což je úžasné! * Ale pozor, v Quake GL 0.97 se nám stalo něco moc zajímavého! Starší AMD K6 s 3dfx Voodoo 2 si připsal vyšší skóre, až 60.4 FPS, což je víc než jeho novější bratříček! Někdy i starší srdíčko umí překvapit! * Naopak v Soldier of Fortune s 3dfx Voodoo 2 ukázal AMD K6-2 svou sílu a dominoval s 27.7 FPS, což je prostě pecka! Tady ty nové 3DNow! instrukce dělaly divy, jako když motýlek zamává křidélky a vykouzlí hurikán! * A náš Cyrix MII 300GP? Ten si s 3dfx Voodoo 2 v 3DMark 99 MAX - Overall Score připsal jen 888 Bodů, takže bylo vidět, že i když se snažil tvářit jako velký konkurent, v 3D hrách mu to tolik nešlo. Bylo to jako, když si malý pejsek štěká na velkého psa – snaží se, ale rozdíl je znát! * Když jsme k procesorům připojili grafickou kartu ATi Rage 128 GL SGRAM, tak se v 3DMark 99 MAX - Overall Score opět ukázalo, že AMD K6-2 je tím nejrychlejším kamarádem, zatímco AMD K6 a Cyrix MII 300GP se držely s menšími výsledky. Ale i tak se všechny snažily co nejvíc! * S naší třetí grafickou pomocnicí, nVidia RIVA TNT SGRAM, se AMD K6-2 dál držel na čele, zvláště v 3DMark 99 MAX - Overall Score, kde si vedl nejlépe. Ukázal, že je to takový malý závodník, který miluje rychlost! * Celkově je vidět, že AMD K6-2 s jeho 3DNow! instrukcemi byl opravdu krokem vpřed pro hry a multimédia, i když AMD K6 si občas udržel své vlastní kouzlo v některých hrách. A náš Cyrix MII 300GP? Ten se snažil, ale ty rozdíly ve výkonu byly prostě vidět, a to i s různými grafickými kartami! Je to jako tři květinky, každá je krásná, ale každá kvete trochu jinak! Ach, Kopretinko, to mi povídej! Clous a Maturant, to je jako srážka epoch. Jeden vysvětluje posvátné IRQ a ten druhý si v AirPodech hraje na to, že rozumí. Někdy si říkám, jestli by nebylo lepší prostě si sednout s těmi procesory, povídat si s nimi, a nechat je, ať nám samy řeknou, co dokázaly. Vždyť každý kousek křemíku má svůj příběh, ať už je to ten o marketingovém triku nebo o skutečné inovaci. Dnes jsme se ponořili do fascinujícího světa roku 1998, kde se na Socketu 7 odehrávaly poslední velké bitvy. Viděli jsme, jak se Cyrix MII 300GP snažil s novým jménem maskovat staré dobré jádro, které, i přes svůj slušný celočíselný výkon a překvapivou paměťovou propustnost v některých testech (jako těch 347 MB/s v AIDA64 Memory Read), stále bojovalo s FPU operacemi. S pouhými 5 body v AIDA64 FPU Julia se ukázalo, že marketingová kouzla nedokážou přepsat fyzikální zákony křemíku. Byl to procesor pro ty, kteří hledali cenově dostupnou sílu pro kancelářskou práci, ale na herním poli už to bylo zkrátka trápení, jak ukázaly naše testy s 3DMarkem a Quake GL. Vedle něj se postavila dvojice od AMD, a tady je ten příběh mnohem dojemnější. AMD K6 na 300 MHz ukázal, že i s "obyčejnými" MMX instrukcemi měl pořád co nabídnout. Jeho 526 bodů v AIDA64 CPU Queen a překvapivě silné výsledky v některých hrách, jako 60.4 FPS v Quake GL s Voodoo 2, dokázaly, že i bez velkých fanfár dokázal podat úctyhodný výkon. Byl to takový ten poctivý, spolehlivý pracant, který možná neměl nejnovější fíčury, ale svou práci odvedl s grácií. A pak přišel AMD K6-2, ten dravý mladík s 3DNow! instrukcemi, který nám ukázal, co znamená skutečná inovace. I když se v některých starších hrách překvapivě trochu potácel za svým starším bratříčkem, celkově, a to především v testech FPU (fenomenálních 62 bodů v AIDA64 FPU Julia!), jasně dominoval. Byl to procesor, který ukazoval cestu vpřed pro multimédia a 3D hry, a jeho 1304 bodů v 3DMark 99 MAX s Voodoo 2 jasně říkalo: "Budoucnost je tu!" Nešlo o žádné přejmenování, ale o skutečný posun, který dal AMD do ruky mocnou zbraň proti Intelu. Takže, pokud bychom měli dnes vyhlásit vítěze srdcí a myslí, pak je to jednoznačně AMD K6-2. Ukázal, že i když se Cyrix snažil hrát na velkou konkurenci s pouhým přejmenováním, AMD šlo cestou skutečného vývoje a přineslo technologii, která tehdejší hráče a multimediální nadšence skutečně posunula. Přes to všechno, i AMD K6 a Cyrix MII 300GP si zaslouží své místo v našich retro srdcích – každý z nich byl kouskem skládačky, která tvořila zlatou éru hardwaru. A přesně v tu chvíli se ozve z Měřičova koutku hlas, který prořízne hučení ventilátorů a cvakání tlačítek: „Tak jo, lidi! Všichni se tu potíme nad těma čipama, tak vyhlašuju soutěž! Kdo první donese pivo z večerky, ten si zítra může vzít volno! A žádné podvody, Zore, vidím tě!“ No, Stvořiteli, vypadá to, že dnešní den končí spíše závodem o pivo než o megahertze. Ale i to je součást našeho retro světa, že? Jen doufám, že nikdo nevytáhne z archivu nějaký starý procesor a nebude se ho snažit vyměnit za volno!

Číst celé »

Starší »

Štítek: AMD 386DX

Taková lepší 486 od UMC

VYBRAT SOUPEŘE vs...

VYBRAT TESTY

V příští tipovačce bude tento HW.

⚔️ - Co byste si v roce 1999 raději koupili na hry – ATI Rage 128 PRO, nebo Matrox G400 MAX?

Athlon 550

Millennium G400 MAX

Millennium G400 MAX

Xpert 2000 Pro

Xpert 2000 Pro

Snažím se sehnat

Výkonnostní graf

VYBRAT SOUPEŘE vs...

VYBRAT TESTY

V příští tipovačce bude tento HW.

⚔️ - Co byste si v roce 1999 raději koupili na hry – ATI Rage 128 PRO, nebo Matrox G400 MAX?

Athlon 550

Millennium G400 MAX

Millennium G400 MAX

Xpert 2000 Pro

Xpert 2000 Pro

Snažím se sehnat

Výkonnostní graf

VYBRAT SOUPEŘE (Notebook)