Dneska mi skoro ukápla slza, když tu Maturant s vykulenýma očima držel v ruce originální, tlustý manuál k Unreal Tournamentu a ptal se, jestli si ho může dát do čtečky PDF. Kdyby tak věděl, jakou radost jsme měli z každého potištěného papíru! Ale pojďme se vrátit k něčemu, co se nemuselo strkat do žádné čtečky, a přesto to umělo pořádně rozjet hru i pracovní stanici: legendární procesory AMD K6, IBM 6x86MX PR233 a Intel Pentium MMX.
Píše se rok 1997 a svět počítačů se nachází v jednom z nejbouřlivějších a nejzajímavějších období své historie. Éra klasického Socketu 7, který už tehdy sloužil jako spolehlivá platforma, zažívala své poslední vrcholné momenty, než ji Intel s příchodem Pentia II a Slotu 1 poslal pomalu do propadliště dějin. V té úžasné době se ale na této patici odehrávala nelítostná bitva o výkon a peněženky zákazníků. Všichni chtěli co nejrychlejší stroj a klíčem k srdcím hráčů a multimediálních nadšenců se stala nová sada instrukcí – MMX. Intel ji představil s velkou pompou a konkurence se musela rychle přizpůsobit, aby nezůstala pozadu. Byla to éra, kdy si každý výrobce snažil urvat svůj kus koláče, a my dnes testujeme právě ty nejzajímavější kousky z tohoto období, které definovalo přechod od čistě pracovních strojů k multimediálním centrům.
AMD K6 byla v naší trojici tak trochu outsiderem, který však sehrál klíčovou roli v návratu AMD mezi významné hráče. Její kořeny sahají k architektuře NexGen Nx686, kterou AMD získalo akvizicí v roce 1996. Díky tomu mohlo rychle představit konkurenceschopný procesor využívající moderní interní překlad x86 instrukcí na mikrooperace. Silnou stránkou K6 byla zejména velká L1 cache o kapacitě 32+32 KB, slušný celočíselný výkon a možnost osadit ji do levných základních desek. Zatímco Intel tlačil uživatele k přechodu na Slot 1, AMD nabízelo dostupnější alternativu, čímž si upevnilo pozici hlavního konkurenta.
Na druhé straně ringu stála dvojice reprezentující dvě různé cesty:
-
IBM 6x86MX PR233: Ve skutečnosti procesor od Cyrixu (známý pod označením M2), který IBM licencovalo. Cyrix byl mistrem v tom, jak dosáhnout vysokého výkonu s nižší taktovací frekvencí, proto přišel s tzv. „Performance Rating“ (PR). Model PR233 tak reálně běžel na 188 MHz, ale měl se vyrovnat 233MHz Pentiu. Měl vynikající celočíselný výkon, ale jeho Achillovou patou byla slabší jednotka FPU (Floating Point Unit), což bolelo hlavně ve 3D hrách.
-
Intel Pentium MMX: Král své doby. S jádrem P55C to nebyla jen pouhá implementace nových instrukcí. Intel zdvojnásobil L1 cache na 16+16 KB a provedl řadu optimalizací. Nabízel spolehlivý balíček, který byl sice dražší, ale představoval zlatý standard.
|
Parametry procesorů
|
|||
|---|---|---|---|
| Parametr |
|
|
|
| Jádro / Architektura | Model 6 | M2 | P55C |
| Rok vydání | 1997 | 1997 | 1997 |
| Patice / Slot | 7 | 7 | 7 |
| Frekvence | 233 MHz | 188 MHz | 233 MHz |
| FSB | 66 MHz | 75 MHz | 66 MHz |
| Násobič | 3.5x | 2,5x | 3.5x |
| L1 Cache | 32+32 KB | 32+32 KB | 16+16 KB |
| Počet jader | 1 | 1 | 1 |
| Výrobní proces | 350 nm | 350 nm | 350 nm |
| Napětí | 3.2 V | 2.9 V | 2.8 V |
| TDP | 28.3 W | - | 17 W |
| Plocha čipu | 162 mm² | 197 mm² | 141 mm² |
| Tranzistorů | 8.8 mil. | 6.5 mil. | 4.5 mil. |
| Instrukce | MMX | MMX | MMX |
| Dobová cena | 3465 Kč (06/1998) | 2672 Kč (06/1998) | 5100 Kč (06/1998) |
|
Testovací Základní Deska
|
|||
| Parametr | Tomato 5DLX | Tomato 5DLX | Tomato 5DLX |
| Čipset | VIA Apollo VP3 | VIA Apollo VP3 | VIA Apollo VP3 |
| Patice / Formát | Socket 7 / ATX | Socket 7 / ATX | Socket 7 / ATX |
|
Testovací RAM
|
|||
| Parametr | Noname SDRAM | Noname SDRAM | Noname SDRAM |
| Kapacita a Takt | 2x 32 MB 100 MHz | 2x 32 MB 100 MHz | 2x 32 MB 100 MHz |
PDFka? Do čtečky? Evo, prosím tě, už jenom to slovo mi zvedá tlak. Ty ručně vázané manuály plné artworků a loru… no, to je něco!
Ale zpátky k tomu, co je opravdu důležité – k výkonu, který se nemusel schovávat v digitálních složkách. Z těch dat je to jasné jako facka:
* Intel Pentium MMX si udržuje korunu v matematických operacích a FPU výpočtech, drtivě vede nad konkurencí.
* Naopak v některých celočíselných úlohách, jako je AIDA64 PhotoWorxx, AMD K6 s lehkostí předstihuje i zdánlivě dominantní Pentium MMX.
* Když přijde na hraní, starý dobrý Intel Pentium MMX je v Quake a SiN jasným králem, s nejplynulejším zážitkem.
* Paměťová propustnost je u AMD K6 znatelnou slabinou, kde za svými soky výrazně zaostává.
* A překvapení na závěr: v archivaci WinRARu ukázal IBM 6x86MX PR233 nejrychlejší čas, což jen podtrhuje jeho silný celočíselný výkon i přes nižší frekvenci.
Windows 98 SE
Při procházení herních benchmarků s různými 3D akcelerátory se nám opět potvrdil starý zlatý poznatek: správná kombinace hardwaru dokáže divy a špatná volba potopí i nadějný procesor. Sedím tu u monitoru, sleduji data a slyším, jak si Palačinka vedle mě zoufá, že z toho neustálého hučení ventilátorů má migrénu. Aby ne, když tu máme puštěných pět testovacích sestav s uřvanými chladiči a do toho kvílí staré pevné disky. To je daň za prožitek, který digitální simulace nikdy nenabídnou.
Podívejme se na výsledky s králem akcelerátorů té doby – 3dfx Voodoo. Zde se ukazuje pevné postavení Pentia MMX. Ať už šlo o Quake 2, Turok nebo SiN, Intel ukazoval svaly díky silné FPU. AMD K6 se drželo statečně, občas se Pentiu přiblížilo, ale celkově zaostávalo. IBM 6x86MX PR233 místy předvedlo solidní výkon (např. ve Forsaken), ale slabá FPU ho většinou odsunula na konec pelotonu. Přesto se na něm s „Voodoočkem“ dalo slušně hrát.
Při testech s ATi 3D Rage Pro AGP se situace pro Intel nijak dramaticky nezměnila, stále si udržoval převahu. AMD a IBM se s touto kartou snažily držet krok, ale pohybovaly se výrazně za Intelem. IBM občas překvapilo v méně FPU-náročných titulech. Výsledky však jasně naznačují, že tahle karta od ATi nebyla pro hraní zrovna šťastná volba a výkon celého systému silně limitovala.
Nakonec tu máme nVidia Riva 128. I zde se potvrdila dominance Intelu, který v Quake GL a Forsaken konkurenci jednoznačně utekl. AMD K6 a IBM si byly tentokrát blíže než s Voodoočkem, ale Riva nedokázala překrýt slabiny jejich FPU jednotek, takže se na Intel prostě nechytaly. V herním světě roku 1997 byl zkrátka Intel Pentium MMX jasným vládcem – každý frame navíc tehdy znamenal rozdíl mezi plynulou hratelností a nepříjemným cukáním.
640x480 | 16-bit | Windows 98 SE
Palačinka si stěžuje na hluk, ale není to spíš tak, že zase cítí nějaké ty vibrace, u kterých tak vždycky červená, a svádí to na migrénu…?
Ale zpátky k tomu, co je fakt důležitý – který ten čip byl nejvíc based. Po všech těch testech je to celkem jasný. Intel Pentium MMX byl prostě king tohohle battlu. Hlavně s kartama jako 3dfx Voodoo nebo nVidia Riva 128 to jelo fakt smooth. Třeba v Quake 2 s Voodoočkem dal 18 FPS, což je oproti 14,9 FPS u IBM mega rozdíl. A v Turokovi? Tam to Intel s Voodoo vytáhl na 51,1 FPS, to je prostě jiná liga.
AMD K6 se snažilo, docela good value, ale Intel byl prostě jinde, hlavně v Turok 2 nebo SiN. Zatímco K6 dalo s Voodoo v Turokovi 2 dalo 22,6 FPS, Intel udělal 26,7 FPS. Ale abych AMD nekřivdil – s Rivou 128 v Quake GL dalo solidních 34,3 FPS, což je fakt respekt.
No a IBM 6x86MX PR233? Meh. Většinou na chvostu a ty FPSky byly občas fakt na hranici slideshow. Třeba těch zmíněných 14,9 FPS v Quake 2 je už fakt na brek. I když se v některých hrách jako Forsaken docela držel, celkově ten procesor prostě nedával dobrej vibe.
Jinak je mega vidět, jak to ty grafiky dokázaly posunout. 3dfx Voodoo a Riva 128 byly prostě OP, zatímco ATi 3D Rage Pro AGP byla dobrá tak akorát na koukání na plochu Windows. S tou ATi kartou to byla všude fakt bída.
Clous teď začal zase něco vykládat o tom, jak se dřív hardware vypínal poctivým mechanickým spínačem a ne softwarovým tlačítkem… jako ok boomer, to je fakt retro info, co mi totálně změní život. No nic, jdu scrollovat TikTok, tohle je moc na moji Gen-Z hlavu :-D
